Aannička

FOTOGRAFKA, GRAFIK. OD MALA TÍHLA K UMĚNÍ. NEJVĚTŠÍ VLIV NA NI MĚL PROFESOR FOTOGRAFIE, DODNES JE MU VDĚČNÁ ZA VŠECHNY RADY

  • Facebook
  • Instagram

          Fotografii se věnuji od svých čtrnácti let. Tvorba je mou vášní. Zachycuji co nejcitlivěji životní cesty lidí od svateb až do stáří. Se svými klienty se vždy snažím vytvořit přátelské pouto a atmosféru. Jsem tu, abych vykouzlila úsměv na tváři, spustila smích i slzy štěstí. Snažím se vždy zachytit celou škalu nefalšovaných emocí. Tvořím i vlastní projekty, které odráží mé názory a pohled na svět.  Mám za sebou několik malých výstav a pár krásných spoluprácí. 

 

Co je pro mě ne!obyčejný příběh

Na výstavě prezentuje svůj projekt "Olga". Olga je sestra ve stacionáři Domovinka, anděl, který dělá nesmírně záslužnou práci. Cyklus vzdává hold všem pracovníkům v sociální oblasti.

 
Aannička - Olga.jpg

Mými každodenními hrdinkami jsou pečovateky a sestry. Nenápadné ženy, které v soukromí zůstavají bez povšimnutí, přitom tráví více času se starými lidmi než kdokoli jiný. Vnímám to jako obrovskou službu pro lidi. Vidím v této práci cosi ušlechtilého a obdivuhodného.

 

"Stáří se nikoho neptá, přijde nenápadně, usadí se u nás, a co pak?"

 

V dnešní uspěchané době rodiny mnohdy na své staré nemocné rodiče nemají čas, leckdy ani místo k bydlení. Většinou postrádají i odborné vzdělání, umožňující správně pečovat o člověka, který se už o své potřeby nedokáže v plné míře postarat sám.

 

Proto je tu Domovinka - stacionář a denní stacionář. Služeb, které Domovinka nabízí, je mnoho a aby tento úžasný projekt mohl fungovat, jsou zapotřebí skvělá paní ředitelka, administrativní pracovnice, sestry a pečovatelky. Pro Domovinku již 4.rokem fotím seniory jako dobrovolník, vždy vytvoříme výstavní soubor, který putuje po různých místech Plzeňského kraje. Nikdy jsem nešetřila chválou směrem k sestrám a pečovatelkám. Jsou to obrovské profesionálky.

4300575.JPG
4300500.JPG

Tento fotografický soubor věnuji hlavně jedné osobě. Mojí hrdinkou je sestřička Olga, která je nedílnou součástí týmu v plzeňské Domovince. Když jsem jí napsala, že bych ji chtěla navštěvovat v práci i doma abych dokázala zachytit kontrast mezi náročnou prací a tím, jak žije svůj osobní život, řekla mi: "Ale Aničko, já jsem tak obyčejná." Její skromnost a pokora jsou neuvěřitelné. Donedávna pracovala jako terenní pracovnice v domácí hospicové péči, což, jak, sama říká je obrovsky náročné na psychiku. Její příběh se postupně vytváří, poznávám mnohem blíže její práci a vše, co jako sestra dělá. Olga není typ, který by rozdal léky a šel vyplňovat stohy administravy. Olga se dokáže v mžiku měnit z pečovatelky v kuchařku a vzápětí v uklízečku. Dělá, co je potřeba, a dělá to s obrovskou láskou. Mluví s lidmi a vykouzlí jim na tváři úsměv, i kdyby se jednalo o člověka, který už si život nevychutnává. Jak Olgu poznávám, zjišťuji, že bojuje i se svými démony, tak jako každý z nás. Ale z její práce a způsobu, jakým ji vykonává, je cítit obdivuhodná vnitřní síla.

 

Všechny fotografie z cyklu